Chystáte se dát výpověď? Toto je váš průvodce ukončením pracovního poměru

Zdá se, že se chystáte dát výpověď. Je to krok, který nečiníme tak často, proto je dobré vědět, kudy do toho. Pomůžeme vám se zorientovat. 

Jaký je rozdíl mezi zrušením či ukončením pracovního poměru nebo třeba odchodem z práce ve zkušební době? Kdy vás může zaměstnavatel vyhodit a kdy naopak můžete dát výpověď vy? A jak dlouhá bude vaše výpovědní doba? Odpovědi na všechny tyto otázky jsme pro vás připravili v našem stručném průvodci ukončení hlavního pracovního poměru („HPP“). 

Způsobů, jak můžete vy či váš zaměstnavatel pracovní poměr ukončit, je hned několik. Hlavní rozdíl je v tom, kdo a kdy „výpověď“ (po)dává.


1. Ukončení ze strany zaměstnance

Rozhodli jste se pro změnu a jste to tedy vy, kdo chce odejít ze současné práce? V takovou chvíli máte více možností a výpověď je pouze jednou z nich. Hned ze startu si ale zapamatujte, že ukončení jakéhokoliv pracovního poměru musí být vždy písemné. V jakékoliv jiné formě totiž neplatí. 


Chci odejít ve zkušební době

Pokud chcete odejít ve zkušební době, je to jednoduché a můžete skončit ihned. Půjde o tzv. zrušení pracovního poměru ve zkušební době. A dejte si pozor – tento název je důležitý. Pojem výpověď ve zkušební době totiž neexistuje. Samotná zkušební doba může být u standardních zaměstnanců dlouhá maximálně tři měsíce, u vedoucích pak nejvíce šest měsíců. Navíc se prodlužuje o dobu, kterou zaměstnanec strávil na nemocenské. I na to je dobré myslet. 

Pokud končíte ještě během zkušebky, nemusíte uvádět důvod. Stačí připravit dokument, ve kterém zaměstnavateli oznámíte, že ve zkušební době rušíte pracovní poměr uzavřený dne XY na pozici YX. A pak už stačí připravit si dvě kopie, z nichž jednu dáte zaměstnavateli a druhou si od něj necháte potvrdit. 


Končím HPP dohodou 

Jakmile zkušební doba uplyne, vše začne být o něco složitější. Ve své podstatě ale zůstávají dvě možnosti – ukončení práce na základě dohody a ukončení bez ní. Rozvázání hlavního pracovního poměru dohodou je v zásadě nejjednodušší cestou. Spolu se zaměstnavatelem se písemně dohodnete na konci pracovního vztahu k danému dni. 

Navíc i v této situaci můžete mít nárok na odstupné. To však platí pouze tehdy, když je to v dohodě výslovně zmíněno (a obě strany s tím musí souhlasit), nebo pokud k ukončení dojde z organizačních či zdravotních změn (pak výši odstupného ukládá zákon). 


Dávám výpověď

Poslední možností je výpověď jako taková. I ta musí být písemná a pokud ji připravíte správně, zaměstnavatel ji musí přijmout. Vy, jako zaměstnanec, do ní nemusíte uvádět důvod. Nezapomeňte, že k výpovědi se bude vázat výpovědní doba, jejíž délku stanovuje zákoník práce. 


2. Výpověď ze strany zaměstnavatele

Velkou výhodou všech zaměstnanců je, že zákoník práce je chrání více než jejich zaměstnavatele. Ti to tak mají s výpověďmi o něco těžší. Téměř ve všech případech se k výpovědi váže již zmíněná výpovědní doba. Ta začíná první den následujícího měsíce poté, co ji zaměstnanec obdrží a trvá celé dva měsíce. Pokud tedy dostanete výpověď 1. května, vaše výpovědní doba začne až 1. června. A po dvou měsících (tj. 1. srpna) můžete nastoupit do nového zaměstnání. 

Dalším omezením pro zaměstnavatele je, že musí mít zákonný důvod, aby vám výpověď mohl dát. Tedy nemůže vám ji dát jen tak.

Důvody jsou uvedeny v zákoníku práce a patří mezi ně:

  • zrušení či přemístění zaměstnavatele,
  • nadbytečnost zaměstnance, kterou ale zaměstnavatel musí být schopen prokázat,
  • pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu práce,
  • opakované porušování pracovní kázně, na které ale musíte být upozorněni opakovaně v posledních šesti měsících.

Extrémním případem je pak tzv. okamžité zrušení pracovního poměru. Hlavním důvodem, kvůli kterému by mohl zaměstnavatel pracovní poměr okamžitě zrušit, je závažné porušení pracovních povinností. Do této skupiny často spadá série neomluvených absencí nebo požívání alkoholu a omamných látek na pracovišti.


Několik výjimek z pravidla

Můžete se tak dostat i do situace, kdy vám zaměstnavatel výpověď dát prostě nesmí. Mezi ně patří třeba nemocenská, těhotenství nebo mateřská dovolená. I v těchto případech je ale ochrana zaměstnanců jen dočasná. Dále mohou zaměstnancům pomoci odbory. Pokud jste jejich členem, mohou se na vás vztahovat nadstandardní lhůty nebo vyšší odstupné. 

Situaci navíc může zkomplikovat i typ pracovněprávního vztahu, na nějž pracujete. O pracovní poměr nemusí jít vždy. Pokud se jedná o dohody konané mimo pracovní poměr, tedy o DPP nebo DPČ, jejich ukončení je z obou stran daleko jednodušší. Navíc k němu může dojít téměř okamžitě.